Udělal sem z ní zase štěňátko

Dnes byl údržbový den a musím přiznat, že po strašně dlouhé době. Velká výhoda tollera je, že pokud to nesmrdí, nemusí se to řešit. Většinou to během pár hodin samo odpadne či toller ze sebe udělá zase pěkného pejska sám. Některé věci se ale samy nevyřeší a to jsou rostoucí chlupy. Tallu naštěstí moc nezarůstá, ale začínala být dost střapatá a na packách už měla dost dlouhý porost. Tak sme zajeli k Verči do Brna i s Luckym. Tallu byla hotová asi za 20 minut a chudák Lucky na tom stole trčel hodinu a půl. Nicméně několik týdnů po takové úpravě vždy Tallu vypadá tak o rok mladší a už byla několikrát zaměněna náhodným procházejícím člověkem se štěnětem. Ano, je to stále mladice, ale vzhledem k tomu, že mi teď doma několik měsíců chodila zarostlá jak dřevorubec, tak až dnes mi došlo, jak moc byla zarostlá. Do toho jí lítají hormony a když dnes vizuálně tak omládla, tak mám pocit, že mám doma úplně jiného psa. Vypadá to jako štěně, chce se to strasně mazlit, je to vyklidněné, přestalo to dělat některé podivné věci a začalo to dělat jiné podivné věci... ale prožíváme spolu naprosto láskyplné období a přeji si, aby jí některé z jejich nových zvyků zůstaly.